Aneb co je to za holomka...

Kdo očekává vyčerpávající data o mé osobě, jako je například číslo kreditní karty, hmotnost v surovém stavu či spotřebu kyslíku na hodinu pracovního výkonu, toho silně zklamu. Nejsem žádný druh exhibicionisty, který se musí odhlait od hlavy až k peněžence.

Jak šel vývoj ...

Narodil jsem se v prosincu roku 1979 v jednej takej dědině na Prajzskej. Od té doby jsem toho už dosti stihnul:
narodit se, což je docela životní úspěch...
naučit se chodit, ikdyž po návratu z pivního zařízení abych začínal odznova...
naučit se mluvit, občas až moc...
navštívit místní základku, sice jen na 4 roky, ale víc tříd tady nemáme...
dostudovat druhý stupeň, čímž začalo moje cestování, ač enom do vedlejše dědiny...
vystudovat střední a výjma studia se naučit i požívat jisté požitky...
podívat se na vysokou, jako že vysoká byla fest, jedenáct pater! Někdo studuje pět let, někdo osm, mi stačil půl rok...
a makat, makat, makat...

Já a společnost...

Vcelku se dá řect, že sem relativně oblíbená osobnost s dostatkem jinak normálních přátel. Nějaké ty vyjímky jsou nepodstatné...
Když už jsme u těch přátel, kdo že je nejlepším přítelem člověka?

Co by vás mohlo ještě zajímat...

Dovolená u moře...

Tak tam mě teda určitě nenajdete. Sama slana voda, pit se to neda, plave se v tym blbě a do teho pere slunko, jak by to bylo zadarmo...

Televize...

Moderní výdobytek na mazaní mozků. Jak jinak si vysvětlit tisícidílný seriál prokládaný hodinovýma reklamama bez obsahu a smyslu. A když už tam hraje co by za to stálo, tak o půlnoci kdy každý normální pracující člověk spí.

Reklama...

Zrušit, zakázat, omezit, cenzurovat!

Nejlepší přítel člověka...

Tak tady je to zcela bez komentáře! Teď zklamu všechny pejskaře, ČOKL TO NENÍ! Aspoň pro mě teda rozhodně ne a myslete si o mně co chcete, mi je to fuk. Každý má právo na svůj názor, já neberu vám ten váš, vy mi neberte ten můj...

Čeština...

Mluvim tak, jak mi zobak narost. Pravopisci by sice radost neměli, ale to ani nomožou mět z televize, rádia apd. V době, kdy nemáme schůze, ale meetinky, není obchod, ale bussines, není hudba, ale music. No šlak to tref, jak se v tym ma člověk vyznat?

Nemůžu nevzpomenout na reportáž v TV Nova o Ostravakovi Ostravskim: Nechapu o co tej babě šlo se slovy, že ukončení jeho pisatelské činosti přestanou učitelé češtiny trnut hruzou nad jeho pravopisem. Asi baba nepochopila, že se jedná o plně spisovné nářečí.

Rodina...

Jo mám...

Hudba...

Není nad řádný bigbít v jakékoliv podobě!